Babička a její dětství - Darina Urbaniecová (GP-K3)

Moje babička se narodila v roce 1956 v Gottwaldově, čím Zlíně. Město Zlín založil Tomáš Baťa a také továrnu na výrobu obuvi. Tatínek a dostal Jako zaměstnanec půldomek, kde moje babička vyrůstala. Domek byl u lesa, Tak si hrávala se svými kamarády tam. Chodili na ryby, maliny a ostružiny, na hřišti hráli vybíjenou, na schovávanou, na indiány a plno dalších her, které si vymýšleli. Ale také s panenkama a jezdili s kočárkem. Také často hráli kuličky a radovali se z duhových úlovků. Také si babička vzpomněla na jednu zvláštní hru. Z továrny na výrobu obuvi si její tatínek objednával dříví na topení. Vždy dovezli mezi dřívím i dřevěné podpatky, které byly z nějakého důvodu nepoužitelné pro výrobu obuvi. A ty si babička se svýma kamarádkama vybírala a gumičkou je přidělávala na boty, chodily po chodníku jako modelky a hrály si na módní přehlídku.

Rodiče babičky chodili do práce, babičky uklízela na nedalekém gymnáziu a tatínek pracoval ve Svitu. Zahrádky jim zabíraly veškerý volný čas, jednu měli u domu a druhou v zahrádkářské kolonii asi 2 km od domu. Babička se svou sestrou musely pomáhat doma i na zahrádce, kde pěstovali veškerou úrodu. Mobily neexistovali a televizi si koupili, až bylo babičce 6 let. Ale pohádky tam neběželi od rána do večera jako dnes, pouze Večerníček a v neděli odpoledne nějaká pohádka. K moři ani na žádné dovolené nejezdili z finančních důvodů.

Do školy chodila babička ráda, učila se dobře. Už od 3. třídy se točila ruský jazyk a azbuku. Taky měli civilní výchovu, kde se učili, jak se bránit atomovému výbuchu, nosili speciální pláštěnky a plynové masky. A v tom chodívali do sklepa se schovávat proti jadernému výbuchu. Taky měli předmět péče o dítě, kde se holčičky učili starat o miminka. To babičku bavilo.

A přestože moje babička neměla takové vymoženosti, jaké mají děti dnes, a plno hraček, vzpomíná na své dětství ráda.